Americké zpravodajské služby přinášejí překvapivé zjištění: Peking nechystá invazi na Tchaj-wan v roce 2027, jak se dlouho spekulovalo. Místo tanků a výsadkářů vsází na trpělivost a tlak. Jenže klid zbraní ještě neznamená klid na duši – napětí v Tchajwanské úžině zůstává jedním z nejcitlivějších bodů světové politiky.
Konec mýtu o roce 2027
Datum 2027 se v bezpečnostních analýzách objevovalo jako možný termín čínského útoku na Tchaj-wan. Vycházelo se z předpokladu, že prezident Si Ťin-pching nařídil Lidové osvobozenecké armádě být připravena na invazi právě do tohoto roku. Podle čerstvého výročního zpravodajského hodnocení USA má ale Čína jiný scénář.
„Čínské úřady si uvědomují, že invaze na Tchaj-wan by byla extrémně náročná a nesla by vysoké riziko – zejména v případě americké intervence,“ uvádí zpráva. Peking ví, že vojenské dobytí demokratického ostrova by mohlo skončit fiaskem. A to si nemůže dovolit.
Místo přímého útoku proto Čína volí strategii postupného tlaku. Vojenská cvičení kolem ostrova jsou stále častější a intenzivnější – simulují blokády, obojživelné útoky i údery na klíčové cíle. Peking masivně investuje do modernizace námořních, vzdušných a raketových sil. Zároveň nabízí Tchaj-wanu energetickou stabilitu výměnou za přijetí jeho vlády. Tchaj-wan to ovšem odmítá.
Hra na vyčerpání
Čína nemá pevný časový harmonogram pro „znovusjednocení“, jak eufemisticky nazývá připojení Tchaj-wanu. Vsází spíš na to, že ostrov časem podlehne kombinaci vojenského zastrašování, ekonomických pobídek a diplomatické izolace. Je to hra na vyčerpání – a Peking má čas.
Situace se ale může změnit rychleji, než by se zdálo. Tchaj-wan posiluje obranu, navyšuje rozpočet a hledá mezinárodní spojence. Spojené státy zůstávají jeho neoficiálním garantem bezpečnosti, i když Tchaj-wan formálně neuznávají jako nezávislý stát. Právě tato ambivalence – Washington podporuje Tchaj-wan, ale zároveň respektuje politiku „jedné Číny“ – dělá z úžiny jeden z nejnebezpečnějších bodů planety.
Česká stopa
I Česká republika má v téhle hře svou roli. Formálně uznává politiku jedné Číny, ale pragmaticky rozvíjí vztahy s Tchaj-wanem – zejména v oblasti vyspělých technologií. Český export na ostrov od roku 2020 výrazně vzrostl. „Česká republika si jako suverénní stát vyhrazuje právo udržovat styky se zahraničními partnery dle svého výběru,“ zní oficiální postoj.
Každý krok směrem k Tchaj-wanu ale vyvolává nervozitu v Pekingu. Čínské ministerstvo zahraničí ostatně reagovalo i na americkou zpravodajskou zprávu slovy, že Washington by neměl „uměle nafukovat scénář ohrožení ze strany Číny“ a měl by „opatrně mluvit a jednat“.
Co přijde potom?
Rok 2027 možná nebude rokem invaze. Ale co rok 2028? Nebo 2030? Čína má strategickou trpělivost, kterou demokratické země často postrádají. Zatímco Západ řeší volební cykly a krátkodobé krize, Peking myslí v dekádách.
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
